Cesty české politiky jsou nevyzpytatelné, často litujeme své volby, když po volebním klání a ohlášení vítězů dochází k přeformulování volebních programů do jazyka naší politické reality a postupné „standardizaci“ nově příchozích, mnohdy relativně slušných politiků, jejich zkušenějšími kolegy. Stranické sekretariáty řídí, ale také se za ně ledaskdo schová… Kdo z nás ví, koho všeho skutečně volí při volbách do PSP ČR?
Proti tomuto nepřehlednému křoví tvoří 11-n prezidentských kandidátů, solidní předpoklad pro to, abychom tentokrát nezbloudili.
Má to cenu, možná proto, že v prostředí ČR se jedná o první přímou volbu hlavy státu a tak z toho všeho vyzařuje něco slavnostního, něco, co by nemělo být propásnuto. Tato událost totiž ještě nemá svůj zažitý stereotyp a tak podobně jako první svobodné volby po roce 1989 umožňuje, aby se do vysoké pozice dostali lidé, kteří by mezi pragmatiky moci v již zaběhlém systému jen těžko uspěli.
V již zaběhlém systému, například ve volbách do PSP, se totiž volič mnohdy rozhoduje pouze pro „menší“ zlo a stranám, které jsou nejbližší jeho srdci, hlas často nedá, jen proto, že pod vlivem mediální masáže považuje za zhola nemožné, aby se tyto subjekty dostaly do PSP ČR, a nebo je ani nezná, protože jejich hlas není natolik silný, aby přehlušil ony zaběhlé partaje nebo nové strany se zaběhlými politiky.
Naproti tomu 11-n prezidentských kandidátů (kde n je číslo stanovené na základě těžko prohlédnutelných kabalistických ciferných operací mágů z ministerstva vnitra), z nichž každý kandiduje jako jednotlivec, skytá příležitost si svou volbu skutečně dobře promyslet. Absence stereotypů, pak přímo vybízí k tomu, vzít svoji volbu skutečně do svých rukou, respektive posoudit ji svým rozumem i srdcem.
Každý kandidát může představovat jedno stanoviště v prezidentském orientačním běhu. U každého stanoviště, nás jako zodpovědné voliče čekají jisté úkoly. Je jen na nás, ke kterému z kandidátů se nakonec vrátíme, coby cíli naší volby.
Nehleďme prosím na svodidla médií a průzkumů, které nás mohou navést k cíli, který vyhovuje záměru někoho a není tedy v souladu s naší svobodnou vůlí.
Ony výše zmíněné úkoly spočívají v posouzení daného kandidáta, podle námi zvolených kritických kritérií. To je nutné proto, abychom nekupovali zajíce v pytli nebo naoko vylepšenou herku.
Já jsem si pro účely svého rozhodování tato kritéria už sestavil a pro inspiraci nebo za účelem diskuze a následného obohacení mého názoru je zde předkládám. To je ostatně i jeden z hlavních podnětů sepsání tohoto článku.
Při jejich sestavování jsem vycházel v podstatě z několika postřehů, někdy možná přímo idejí, některé z nich uvádím níže:
ideál
v prostředí ČR prezident není jen politická funkce, nýbrž může mít značný vliv na společnost coby vzor a ten, k němuž se upínají naděje národa
současná situace v ČR vyžaduje, abychom měli prezidenta (nebo samozřejmě i prezidentku), která (užívám ženského rodu z důvodu jisté vyváženosti) bude rozpory ve společnosti tlumit a nikoliv hrotit
potřebujeme tedy prezidenta, který nebude lidi soudit, ale výkon jeho mandátu bude protkán snahou lidi chápat a hledat východiska, potřebujeme tedy spíše tatíčka/matičku, než zarytého zastánce nějakého krajního názoru
zde nutno poznamenat, že tento ideál je neslučitelný s jistým druhem dominance, označitelné snad i jako alfa-samectví, který mnozí voliči mylně ztotožňují se sílou osobnosti
potřebujeme prezidentku, která na druhou stranu bude mít jasně srovnaný žebříček hodnot a v ideálním případě tento žebříček již léta realizuje ve svém životě
ideální prezident bere výkon své funkce jako veřejnou službu, je obrácen ke státu, lidem, přírodě, nikoliv k sobě a svým hrám, nepotřebujeme tedy prezidenta, který bere tento post především jako vrchol své dosavadní kariérní cesty
ostražitost
během politických kampaní se příslušní kandidáti (strany) snaží zpravidla přikrášlit, a když už na sebe něco prásknou, tak i to bývá často výsledkem promyšlené strategie
když vybíráme kandidáty, měli bychom k nim být značně kritičtí, pokud kandidáti v minulosti selhali v nějaké eticky či odborně podstatné situaci (jaké situace jsou pro nás podstatné, to už záleží na našem individuálním pohledu) měli bychom zvážit, zda mezi kandidáty není taký, které v analogických situacích obstál, tento postup neznamená, že o daném kandidátovi chceme tvrdit, že je špatný člověk a chceme ho soudit na osobní úrovni (jak říká staré přísloví, než někoho odsoudíš, zkus nosit měsíc jeho boty), ovšem jedná se princip předběžné opatrnosti, což je u tak podstatné volby velmi důležité
pokud bychom se předešlými řádky při volbě skutečně inspirovali, mohla by kritéria, kterými se budeme na každém stanovišti orientačního běhu zabývat vypadat takto:
- Bylo dosavadní působení kandidáta/kandidátky takové, že lidi spíš rozdělovalo nebo usmiřovalo?
- Jak moc kandidát/kandidátka dokáže naslouchat? Do jaké míry je otevřen názorům dalších? S jakou pokorou je přijímá? jak moc se dokáže vžít do situace občana?
- Jaké skupiny/podporovatelé za příslušným kandidátem stojí? jaké je jejich směřování a zájmy? Jaká je dosavadní zkušenost s nimi?
- Dalo by se dosavadní působení kandidáta/kandidátky označit jako služba ostaním, přesahová činnost? Do jaké míry se jednalo o prostou kariéru a jaké přesahové hodnoty z činnosti kandidáta doposud vyplynuly?
- Má kandidát/kandidátka nějákou vizi, o možném vývoji společnosti? Je tato vize podložená hlubšími úvahami a je konzistentní?
- Má kandidát/kandidátka takové vlastnosti, že na něj/ni v úřadu prezidenta budeme pravděpodobně hrdí a budeme mu/jí rádi naslouchat?
- Je známo, že by kandidát/kandidátka někdy upřednostnil své zájmy, před zájmy, které jsou všeobecně pokládány za správné? Pokud ano proč? Co jej k tomu vedlo?
- Má kandidát sílu se reálně povznést nad stranické prostředí, pokud z něj pochází?
- Jakým způsobem kandidát doposud prosazoval své názory? Jakým způsobem si získává přízeň?
motto
Pro někoho možná běh na dlouhou trať, ale orientovat se po něm budeme určitě lépe a navíc, uvážení toho, co je právě pro vás při výběru prezidenta to nejpodstatnější, je svrchovanou výsadou svobodné vůle každého voliče.
Asi málo kdo z nás by odpověděl, že u budoucího prezidenta/prezidentky je jeho nejpodstatnější vlastností z hlediska naší volby odhad podpory v předvolebních průzkumech „veřejného“ mínění.
Buďme tedy odvážní a nenechme si tentokrát ukrást naši volbu občané!